Výbuch sopky

Základním rozdělením typů výbuchů neboli erupcí se rozumí tyto čtyři: havajský typ, strombolský typ, vulkanický typ a pelejský typ. Čím se liší? Způsobem, jakým láva vytéká při erupci ze sopky ven. Nejbezpečnější erupce jsou ty, kdy láva vytéká ze sopky ven. Nebezpečné jsou pak ty, kdy je láva „vystřelována do vzduchu“. Výbuch sopky také utváří povrch a vzhled sopky samotné. Havajský typ erupcí je v podstatě ten nejmírnější. Klidné erupce, při kterých se řídká tekutá láva valí z kráteru.Tento typ  je přínosný pro zemědělce, protože lávová půda má v sobě dostatek potřebných látek pro rostliny. Strombolský typ výbuchu sopky se vyznačuje tím, že při výbuchu sopky jsou vymršťovány kusy lávy na povrch sérií mírných výbuchů. Láva pak ale dopadá zpět do kráteru, takže z dostatečné vzdálenosti je to v podstatě velmi atraktivní a bezpečná podívaná. Vulkanický typ výbuchu sopky je nebezpečnější. Jícen sopky se ucpe mezi erupcemi lávou. Období nečinnosti tedy prorazí silný výbuch, kdy energie nahromaděná v sopce prorazí ucpaný jícen sopky. Ze sopky při výbuchu vytryskne nesmírné množství rozžhavené horniny. Nejnebezpečnějším typem je typ pelejský. Tento typ erupce má za následek téměř vždy katastrofu. Název „pelejský“ nese po sopce Mont Pelée. Při erupci pelejského typu dojde k vychrlení rozžhaveného mračna, který obsahuje plyny a rozžhavenou horninu, a mračno může dosahovat až do několika kilometrové vzdálenosti. Tekutá láva, při výbuchu sopky, dosahuje teploty okolo 1000 stupňů Celsia. Zajímavostí je láva, která vytéká do vody z podmořských sopek, tlačí se ven z prasklin, a protože se láva tímto procesem pomocí vody velmi rychle ochlazuje, tuhne do tvaru kamenných bublin. Nazývá se proto polštářová láva.

Havajský typ

Strombolský typ

Vulkanický typ

Pelejský typ